V rytmu žhavé Andalusie

Anotace

pulzující města plná památek a vášně

Trasa

MÁLAGA - RONDA - GIBRALTAR - CÁDIZ - JÉREZ DE LA FRONTERA - SEVILLA - CÓRDOBA - GRANADA

1. den

Odlet z Prahy do Málagy, transfer do hotelu, ubytování na Costa del Sol.

2. den

3. den

4. den

5. den

6. den

7. den

8. den

Snídaně, individuální volno, transfer na letiště v Málaze a odlet do Prahy. Možnost prodlouženého pobytu (8. - 10. den) Snídaně, pobyt u moře, individuální volno, večeře. 11. den Snídaně, individuální volno, transfer na letiště v Málaze a odlet do Prahy.

Cena zahrnuje

Cena nezahrnuje

představení flamenca - cca 30 €/osoba, místní dopravu, pobytovou taxu, vstupy do navštívených objektů - doporučená částka cca 90 €.

Příplatky

Ubytování

Ubytování je zajištěno v hotelech *** s polopenzí vždy ve 2lůžkových pokojích s vlastním příslušenstvím. Možno zajistit ubytování 3.osoby na přistýlce.

Poznámka

Vstup do Alhambry v Granadě nelze garantovat s ohledem na přísnou regulaci návštěv, kterou místní správa pro tuto památku zavedla. Vstup je nutno při přihlášení k zájezdu rezervovat, správní instituce Alhambry si však vyhrazuje právo potvrzení vstupu dva týdny před plánovanou návštěvou. Při nepotvrzení vstupu bude záloha vrácena Zájezd je pořádán ve spolupráci s partnerskou ck.

Informace o letovisku

Fantastická dovolená v prostředí členitého skalnatého pobřeží kombinovaného s písečnými plážemi, velmi bohatá nabídka denních aktivit a výletů, bouřlivý noční život, výhodné nákupy, vyhlášené místní speciality.

Rozloha

Španělské království se rozkládá na Pyrenejském poloostrově a svou rozlohou větší než 500 000 km2 je za Ruskem a Francií třetí největší zemí Evropy. Hlavní město Madrid je sídlem krále a vlády.

Obyvatelstvo

Ve Španělsku žije 42 717 064 obyvatel, z toho Španělé (73%), Katalánci (18%), Baskové (2,5%) a další.

Historie

Pyrenejský poloostrov byl ovládán ve 2. st. př. Kr. Kartaginci, které vystřídali expandující Římané. Španělsko bylo bohatou provincií Římské říše. Po pádu této říše bylo uvrženo Španělsko do rukou Vizigótů a poté se stali kořistí Maurů. Maurové bylo označení pro arabské kmeny, díky jejichž vládě se ze Španělska stal nejzápadnější cíp islámského světa. Tento arabský vliv můžeme dodnes vidět na četných kulturních památkách (mešity, apod.). Córdobský chalífát se ale postupně rozpadá a v zemi sílí touha po šíření křesťanství. Boj za získání poloostrova křesťany zvaný reconquista byl postupně ukončen ve 13. století, kdy byla pod vlivem arabů pouze už Granada.

V 15. století vzniklo sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského Španělské království. Tito panovníci získali zpět Granadu a zároveň v této době vládne ve Španělsku přísná a zcela netolerantní inkvizice, hájící tvrdě křesťanství. Přesto v umění dosahuje země rozkvětu a Kolumbovy cesty jí otevírají Nový svět. V 16. století prožívá Španělsko tzv. "Zlatý věk". Vládne zde habsburská dynastie (Karel I., Filip II.) a Španělsko získává obrovské bohatství z Jižní Ameriky. Dochází k velkému uměleckému a literárnímu rozkvětu (El Greco, Velazquéz, Cervantes, ..). Velká část bohatství ale mizí v nekonečných bitvách proti protestantství. Dochází k hospodářské krizi, která je v 17. století završena třicetiletou válkou. Po ní už není Španělsko přední velmocí, ale jen druhořadou evropskou zemí.

Po vymření španělských Habsburků nastal boj o "Španělské dědictví", z kterého vzešel vítezně rod Bourbonů z Francie, který musel slíbit, že nikdy Francii a Španělsko nespojí v jednu zemi. V 19. století dochází k bojům za nezávislost vyvolaným vpádem Napoleona. Ve Španělsku se tak střídá období revolučních republik a monarchií. Nepokoje v zemi vedli ve 20. století k vypuknutí občanské války mezi nacionalisty a republikány. S pomocí Hitlera v roce 1939 Španělsko ovládá nacionalista – generál Franco. Ten v zemi vládne až do 70. let 20. století. Poté nastupuje na trůn potomek původní královské rodiny. Španělsko se tak zpět stává moderní demokratickou zemí. Bohužel se tato země potýká s útoky baskické separatistické organizace ETA, se kterou se snaží dlouhodobě udržet mír pomocí posilování autonomie Baskicka.

Přírodní podmínky

Území Španělska je rozlehlé a díky tomu zde můžeme pozorovat širokou škálu různých podnebí, a to hlavně v zimě. Východní a jižní pobřeží včetně ostrovů (např. Kanárské) mají zimy mírné a naopak teploty ve vnitrozemí klesají v zimě pod nulu. Léto je převážně všude horké, s výjimkou vysoko položených horských oblastí.

Měna

Španělskou pesetu nahradilo v roce 2002 plně euro, které je oficiální měnou Španělska. Aktuální kurz se pohybuje kolem 27 Kč / 1 €.

Turistické zajímavosti

Během pobytu ve Španělsku se můžete setkat s různými formami oslav. Každoročně se slaví nejen vánoce a velikonoce, ale oslavují se také svátky související s jarem a létem nebo patronem daného místa.
Dalšími důvody k oslavám jsou karnevaly, poutě a neodmyslitelně také býčí zápasy.

Původ této rozporuplné tradice je třeba hledat v dávné minulosti. Už krétská mládež v době bronzové měřila své síly s býky a oddávala se hrám, které byly velmi nebezpečné. Divocí býci (toros bravos), kteří v oněch dávných dobách žili v oblastech kolem Středozemního moře, našli pravděpodobně nejlepší životní podmínky právě na území dnešního Španělska. I když jsou býčí zápasy pro mnohé symbolem Španělska, může se stát, že se s nimi během své dovolené vůbec nesetkáte. Korida totiž nepatří k běžným nedělním zábavám, jak se často mylně domníváme, ale koná se většinou u příležitosti nějakého svátku či slavnosti. Toreadorskou sezónu obvykle zahajují slavnosti Las Fallas, které se konají ve Valencii v polovině března. Býčí zápasy trvají zpravidla dvě až dvě a půl hodiny a mají svá pevná pravidla. Vystupují v nich tři toreadoři (toreros nebo také matadores či espadas), z nichž každý bojuje proti dvěma býkům, které si vylosuje. Toreadoři nastupují do arény podle délky svého působení mezi toreadory. Kdo má tzv. alternativu, tedy povolení bojovat s dospělými býky nejdéle, nastupuje jako první a čtvrtý. Každý toreador má svou družinu (cuadrilla), k níž patří dva picadores na koních, tři pěší banderilleros a další pomocníci (monosabios). Každý zápas má tři části (tercios).

K tomu všemu patří také široký výběr zábavy a kulturního vyžití, milovníkům hudby a tance přijde zajisté vhod neúnavný a bujarý noční život nebo například návštěva poutavého Flamenca, které je vášnivým španělským tancem. Jeho kořeny sahají až do 15. století.

Připomeňme si několik měst a míst, kterými se Španělsko pyšní. Již zmíněný Madrid je královským sídlem od 16. století. Cordoba se svou maurskou mešitou a židovskou čtvrtí patří k městům zapsaným na seznamu UNESCO, stejně jako Alhambra (Granada) s maurskými paláci a pevností ze 14. století. Barcelona je klenotem v oblasti architektury, a to především díky stavbám secesního umělce A. Gaudího. V provincii Valencie najdete největší palmový háj v Evropě zvaný Elche s funkčním zavlažovacím systémem z 10. století. K dalším významným městům patří např. Sevilla, Toledo, Malaga, Valencie, Granada…

Gastronomie

Obecně je Španělsko rozděleno do šesti základních oblastí. Pro severní Španělsko až k Pyrenejím jsou charakteristické omáčky, pro Aragon je typické ragú, pro Katalánii ryby, region Valencie a Murcie je oblastí rýže, v jižním Španělsku se vše smaží a v centrálním Španělsku je základem pečení či rožnění.

Na pobřeží převažují ryby a saláty, ve vnitrozemí masité pokrmy a husté polévky, tedy jídla hutná a kalorická, tak jak to vyžadují jiné klimatické podmínky. Všude je tradiční časté používání česneku a olivového oleje, místo něhož se v některých oblastech používá při přípravě pokrmů spíše sádlo. Nikde nechybí ovoce a zelenina, oblíbené jsou brambory a rajčata. Všude mají svůj "kotlík" tedy vše vařeno v jednom hrnci, jemuž někde říkají puchero, jinde zase olla podrida, caldereta, frite, cocido, caldo, marmitako... Různé jsou však suroviny a různé je i koření, která se k jeho ochucení používají.

Ve Španělsku nelze totiž hovořit o jedné kuchyni, protože tu vedle sebe existují kuchyně katalánská, baskická, galicijská, kastilská, andaluská a další.